Výlet do Welsu
Většina žen v tomto prosincovém čase peče cukroví, uklízí, shání dárky a připravuje vánoční výzdobu. Postižené chovatelky se rozhodnou, že poslední výstava v roce se nemůže konat bez nich. A tak druhý advent tráví u výstavního kruhu.... Poslední výstava se koná v rakouském Welsu, a protože Adouška má již Českého a Slovenského šampiona, začínáme se roztahovat do okolních zemí. Takže místo pečení jsme vyrazily s Mončou (a Chiccouškem a Eyronkem) a Ivankou ( a Tonánkem) v pátek 3.12. přes České Budějovice do Welsu. Uvažovat ještě ve čtvrtek, že se vůbec pojede, bylo šílenství. Sněhová kalamita byla ale do pátku sklizena a hlavní trasy byly příjemně sjízdné. Cesta proběhla bez problémů, navigace mě spolehlivě dovedla až před penzion, kde jsme byly ubytovány. Rozdělení pokojů sice přineslo malý problém, ale ten se vyřešil. Pokojíček byl malý, ale naháčci toho moc nezaberou a deeři jsou velmi skladní. Adouška má po mamince Candy ( která to také podědila) tu ohromnou vlastnost, že kam dostane deku, tam je její místo. V sobotu po snídani jsme vyrazily na výstavu. Na českých výstavách Vás navedou přesně na parkovišti, kam si stoupnete. Někdy na to nadávám, ale rakouský přístup hledej až najdeš, také není úplně bez chyby. Ale nakonec jsme zaparkovaly, prošly přejímkou, a usadily se u kruhu. Monča vystavovala v jiné hale a v sobotu oba kluky. Z 8 přihlášených deerhoundů, 1 nedorazil, 4 dorazili z Čech. Jelikož jsme byli rozloženi do tříd po jednom, odcházeli jsme všichni spokojeni, protože i rozhodčí usoudili, že se nemáme zač stydět a že máme standartně pěkné jedince, všichni jsme odcházeli s CACA a někteří i s CACIBem. I Monča odcházela v sobotu spokojena. Chicoušek v konkurenci 4 ve třídě šampionů získal 1. místo a CACA , Eyronek byl ze 7 pejsků ve třídě mladých 2. K večeru jsme s Ivankou, Toníčkem a Adouškou vyrazili na prohlídku městečka Bad Schallerbach, kde jsme byly ubytováni. Byla to moc hezká procházka vánočně osvětlenými uličkami. Dorazili jsme až na vánoční trh, kde ovšem pobíhali čerti, vybaveni obrovskými zvony na širokém pásu, takže každý jejich pohyb byl poměrně hlučný. Masky na obličeji měli tak zlé, že i mě tuhla krev v žilách. Adinka s Toníčkem se trošku zarazili a nedůvěřivě tato stvoření pozorovali. Jelikož byla zima, neodolaly jsme s Ivankou vůni vánočního punče a ochutnaly. Pak už byl čas se rychle vrátit do penzionu, protože nás čekala ještě jedna akce. Abychom si alespoň trošku užili, vyrazili jsme všichni dvounozí na večeři do restaurace, oslavili výstavní úspěch a probrali , jak se říká " živé, mrtvé". Byl to pěkný , i když dlouhý a náročný den. V neděli ráno jsme se zabalili, posnídali a vyrazili na výstavu. Nedělní rozpis vystavování nás, 7 deerhoundů, zařadil až naposledy. Zkoušeli jsme se sice domluvit, zda by nás neposoudili před početnějšími plemeny, ale bylo nám to zamítnuto. A tak jsme trpělivě čekali a až po 12 hodině se vystavili. Úspěch české výpravy u deerhoundů byl zhruba stejný jako v sobotu, Chicco se nevystavoval ( nemá rád dvoudenní výstavy) a Eyronek získal svého prvního CAJCe! A tak jsme se šťastni ( nejen z ohodnocení, ale i z toho, že konečně můžeme odjet) rychle zabalili, rozloučili se a vydali se k domovu. Byl to hezký, i když poměrně náročný víkend. A teď už se můžeme věnovat pečení, balení dárků a ostatním vánočním přípravám....