WDS Salzburg 2012
Letošní světová výstava psů se konala v sousedním Rakousku a bylo by škoda se nezúčastnit. Vzdálenost zhruba 360 km spadá do kategorie „za barákem“, jak vždy s povzdechem podotkne můj manžel. A tak bylo rozhodnuto. Jede se! Naše výprava měla tyto členy: deery Adelku a Cindy,naháčka Eyronka, Monču a mě. Plán jsme měli trošku kombinovaný, jelikož jsme se vystavovali každá jiný den. Deerhoundi se vystavovali v pátek, naháči v sobotu.Ale kam na nás - plán byl následující: vyjedeme v pátek ráno zhruba ve 3 hodiny ( to pochopí málokdo) a pojedeme rovnou na výstavu , kam dojedeme zhruba okolo 8 hodiny. Vše šlo podle plánu, jen více jak půl hodiny jsme stáli (a krok sun krok) se přibližovali na výstaviště již od sjezdu z dálnice. Nicméně jsme nakonec pokořili bránu výstaviště, způsobně jsme zaparkovali na předem určené místo, velmi opatrně vystoupili z auta( rozestupy na parkovišti byly více než těsné), vystáli velmi dlouhou a širokou frontu a nakonec jsme vítězně stanuli v hale, kde jsme měli výstavní kruh. Eyron a Mončou nám dělali doprovod. Výstavní kruhy byly velké a pokryté koberci. Tak jsme se snažila zahodit trému ( psi to neomylně vycítí ), a připravila jsem se na vystavování. První šla do kruhu Cindy ( tř.dorost), poměrně ustála prohlížení paní rozhodčí a v běhu převedla jak svůj velmi hezký pohyb, ale i pohyb vesele dovádivého štěňátka.Porazila sama sebe a obsadila 1. místo v dorostu. Adelka nastoupila ve třídě šampionů v konkurenci 5 fen. Je zvláštní, že jsem opravdu neměla trému. Adelka se předvedla velmi hezky a velmi hezky i běhala! Když po určení pořadí jsme zůstali na 2. místě, byla jsem velmi šťastná! Z výstavy jsem měla celkově velmi dobrý dojem. Čeští deerhoundi se na výstavě neztratili, naopak v každé třídě, kde se vystavovali ,obsadili ne-li první místo,tak druhé místo!! Já osobně to považuji za velký úspěch, jak ve výběru psů k nám dovezených, tak zde odchovaných! Ač výstava byla velmi úspěšná, brzy jsme opouštěli výstaviště a na část odpoledne jsme se uchýlili do Anifu, kde se druhý den konala ÖKWRZ Sighthound Speciality. Jelikož jsem známa svým orientačním (tedy spíše neorientačním ) smyslem, měla tato cesta být cvičnou na druhý den. Strávili jsme hezké odpoledne v krásné přírodě pod Alpami, na jejichž vrcholcích se třpytil v teplém květnovém slunci ještě sníh. Když jsme se ,držíce se plánu, vyráželi na cestu do hotelu v městečku Faistenau, smála se Olinka, že vzít to přes hory by bylo daleko kratší. Jezdím všude podle navigace a i tentokrát jsem ji slepě poslouchala. Ani já, Monča ani Olča určitě netušila, jak moc pravdu měla. Moje šetrná navigace zvolila cestu prostě nejkratší. Po sjezdu z dálnice jsme odbočili na cestu, která se jen hodně klikatila (zatáčky byly skoro pravoúhlé a rychle následující za sebou), ale stále se vedle sebe vešla 2 projíždějící auta. Cesta pokračovala stále ve staru plazícího se hada, jen se pořád zužovala a z jedné strany (té mé řidiče) se tyčila skála a druhé strany ( té Monči spolujezdce ) byla strž. S pokračující cestou byly skály vyšší, strže hlubší a silnice užší. Mé motlitby, být jediným autem v této oblasti, zůstaly nevyslyšeny. Ale všichni řidiči na takovýchto silnicích jsou ohleduplní a při silnici byly kapsy, na kterých se dalo počkat, než přejede protijedoucí auto. Moji radost, když jsme dorazily do cíle naší cesty , si asi umíte představit. Odměnou byl náš hotel „Rosa Leitbeg“ a jeho velmi příjemná majitelka. Pokoj byl příjemný (mám ráda tento styl), dostatečně velký, okolí nádherné, a my všichni příjemně utahaní. Podle plánu jsme se ráno velmi brzo nasnídali a vyrazili směr výstaviště Salzburg, kde se vystavovala Monča s Eyronkem. Vyrazili jsme směr Salzburg a zjistili, že z Faistenau vede i naprosto normální silnice. Vyzbrojeni zkušenosti z předešlého dne, jsme přijeli na výstaviště dříve a i tak jsme již stáli ve frontě. Monča a Eyronkem vystoupili a já se vydala směr Anif! Původně jsem čekala, že Olču a aPavlu vytáhnu z postele, ale fronta na parkovistě mě zdržela a plány překazila. Výstava se konala v zámecké zahradě, pod velkými stany. Cindy se vystavila velmi pěkně(únava ji nedovolila dělat lumpárny) a opět získala první místo (konkurence ona sama). Adelka už se vůbec nechtěla předvést, byla unavená, nechtěla běhat, prostě chtěla odpočívat a odpočívat a odpočívat. I tak získala V1 CACA. I když prostředí zámecké zahrady bylo krásné, ráda jsem dojela pro Monču na výstaviště do Salzburgu a vydala se cestou k domovu. Eyronek obsadil ve třídě otevřené krásné 2. místo s rec. CACA ( v konkurenci 15 psů). Cesta domů nám uběhla docela rychle, ráda jsem vystoupila doma na zahradě a ještě raději jsem byla, že jsem měla neděli na zotavenou. Zakončila bych to asi takhle: Přišli jsme, viděli jsme, zúčastnili jsme se a rozhodně jsme se neztratili!!!!
WDS Salzburg
ÖKWZR Sighthound Speciality
Hotel a okolí, Alpy