Sportovní sobota
V sobotu 26.2. se konalo setkání v Neznašově, u Igora a Ivany. A žádné zahálčivé setkání, bylo to probuzení ze zimního spánku, jak deerhoundů, tak nás dvounožců. Po zimě jsem se na setkání velmi těšila. Sledovala jsem předpověď počasí, která slibovala hezké slunné počasí a přes moji nedůvěru se počasí opravdu povedlo. Jela jsem se všema 3 holkama. Vždyť ono probuzení ze zimního spánku nebylo nic jiného, než coursingový tréning! Je pravdou, že pro mě je coursing běhající pes zbožným přáním....Candy běhala, ale v té době jsem zdaleka nebyla takový "postiženec" a tak výstava párkrát do roka mě stačila uspokojit. To běhání jsem u Candy nepodpořila. Dneska je jí 6,5 roku, takže se proběhne občas pro radost. Janička - lehká a obratná, běhající za čímkoliv živým, vytrvalá....ale coursing? No to jsem se zbláznila, aby honila nějaký igelitový třapec. No přesto jsem se udělala asi pátý poslední pokus, a opět se stejným výsledkem: igelit není zajímavý, ani když se pohybuje. A Adelaida ? Po běhajících rodičích, silná, vytrvalá, ráda běhající ( v přírodě a za něčím živím), ale v cizím prostředí se pečlivě držící paničky. Samozřejmě proto, aby se panička neztratila, s jejím orientačním smyslem. No a já, jako vedoucí smečky, uběhnouce tak 20 m, jsem jít příkladem zas moc jít nemohla. Tréning se konal na louce a ač nejsem technik, musím uznat, že naviják fungoval perfektně a byl i na pohled hezký. A jelikož to bylo zábavné setkání, položila jsem holky na deku , nepřivázané ( no kam by se cpaly?). Jaké bylo moje překvapení, když při cvičném běhu ( tedy naprosto jiných psů) se naše holky našponovaly a vyrazily na trať!! Všechny!! No byla jsem nadšená, ovšem jen do doby, než jsem zjistila, že na trati je vipet a to bylo to co nás tak nadchnulo. Žádný třapec, ale vipet, co by živá návnada! V cíli jsme ho očuchaly a v klidu se vrátily na svou deku. Pak se nám ještě líbilo čekat u cíle a dobíhat ke třapci z druhé strany ( asi tam 2 m). No prostě běžci ..... V poledne následovala pauza na občerstvení v místní hospůdce. Psi se měli nechat venku. Ne proto, že by majitel byl prudivý odpůrce psů, ale vnitřní prostory byly malé. Tak jsem přivázala holky před hospodou a šla si dát kávu. Za chvilku stála Candy u dvěří a na krku se jí houplo 10 cm vodítka, zbytek nechala Adě a šla za mnou. Adě trvalo asi tak 15 minut, než přišla na to, že jelikož byly na jednom vodítku a Candy mohla odejít, může odejít i ona. A ta nestála za dveřma a nečekala , ale rovnou si packou zaškrabala na dveře. Janička vytrvala venku. Druhé kolo běhání pro nás bylo již velmi nezajímavé. Ale s Olinkou jsem se domluvila, že odejdu s Candy a Jany a ona půjde zkusit pustit na start Adélu. Ta mohutně vystartovala, ale přesně tím směrem, kam viděla, že odcházím. Přiběhla ke mě, radostná, že mě našla a s pohledem : přece sis nemyslela, že odejdeš..... Ale záměrně jsem si nakonec nechala účast: Olinka se Standou( + Deris a Rébus), Pavla s Evelínou, Zuzana se Sentýnou a Atínou, Igor a Ivanou (+ Kenťas a Avery) a Claimor s Novotnými. Pak ještě několik velice příjemných lidí, kdy se přiznám, že jsem je viděla poprvé, s 2 vlkodavy, RR holčičkou, vipetem...no snad jsem na nikoho nezapomněla. Fotky by mě prozradily! Bylo to báječný den, povedlo se počasí, parta lidí, no a nemusela jsem dělat daňová přiznání....až v neděli......