Vánoční procházka
Vánoce jsou svátky klidu, pohody a spousty volného času - mám vždycky dovolenou. A tak jsem si říkala, jak na Štědrý den s holkama vyrazíme na procházku, vyčistíme si hlavu a já srovnám bolavá záda. No u nás ten den pršelo, no pršelo, lilo jako z konve, takže největší odměnou pro holky bylo, že mohly chodit ven co nejméně, nejlépe vůbec. Splynuly s gaučem a snažily si být neviditelné, pokud se neneslo něco dobrého...
Boží hod vánoční byl na počasí mnohem příjemnější. Po dešti přišel mrazík, ale i sníh. A tak jsem se nabalila, vzala nový foťák od Ježíška, Moniku, Chiccouška s Eyronkem a holky a vyrazily jsme na louku na procházku. Sněžení a zhruba 30 cm sněhu naše předsevzetí o dlouhé procházce, začalo trošku nahlodávat. Holky se proskotačily hned , jak jsme na louku přišly, jak je jejich zvykem a pak bdělým okem prohledávaly okolí... Já už věděla, že na druhém konci louky stojí stádo srnek, ale stálo, takže pro naše holky nezajímavé. Jedna srnka však učinila neuváženě několik kroků a to byl povel pro naše holky vyrazit. Ovšem srnky stály a stály a já čekala, co bude. A stály i ve chvíli, kdy k nim holky dobíhaly, takže se holky zastavily a na vzdálenost zhruba 5 m se pravděpodobně vzájemně představily a asi probraly, jak tuhá je letos zima...To už jsem zběsile pískala, aby se holky vrátily, načež matka Candy usoudila, že nic zajímavého to není, když se to nehýbe a Adinka s Jany jí následovaly. A srnky stály a pozorovaly, jak jejich "kamarádky musí domů".
Kluci už odcházeli domů s Mončou, já čekala, až holky doběhnou. Ty ,překonajíc zhruba 2 km vzdálenost prodírající se v běhu závějemi sněhu, usoudily, že ony taky jdou domů. A tak naše sice ne dlouhá, ale za to velice zajímavá procházka, skončila.
Holky se přišpendlily ke gauči, kluci se zavrtali do pelíšků a my s Mončou si daly horký čaj.... Vánoce jsou svátky pohody a tu si všichni užijte!