Postřehy počínajícího chovatele II.

Mít za kamarády dva deery je nádhera. Všichni, kdo mají dva a více takovýchto jedinců, dokážou vyprávět o procházkách plných her a honění. I já, hrdá majitelka dvou šedivek, jsem si přála zažít takto popisované vycházky. Když Jany dovršila půl roku, začala se Candyně vzpírat a občas se jim povedlo oběhnout nějaké to kolečko. Byla jsem vždy nadšená, ale vyprávění " pokročilých" chovatelů bylo zdaleka o něčem jiném. Přiznám se, že jsem je podezírala z přibarvování skutečných událostí. Candy v červnu ( bylo to po hárání) začala být neuvěřitelně líná - nebylo to, že deer je odpočinkový pes, který po protažení těla, rád leží a nedá se vyrušovat. Candy byla líná se přijít snad i pohladit, donutit jí rozběhnout se bylo nadlidské úsilí. Jediné, kdy se rozběhla, byl pocit, že bych se jí mohla někam ztratit. Takže jsem absolvovala přeběhy přes celou louku, kdy Candy odcházela vláčena Monikou na opačnou stranu. Ale i pak to nebyla ta síla a krása běhu deera, bylo to rychlejší přesunutí se a dostižení paničky, plivající plíce za keřem….Jany zatím dorůstala, stále je to ten oprsklý a drzý jedinec, který okupuje vše a každého.

No a pak přišla jedna vycházka - Candy se tentokrát necourala, vystartovala za Jany, ta se dala na útěk a …já si vzpomněla na vyprávění oněch zkušených a uvěřila jsem, že si nepřibarvovali… Holky rotovaly po louce, skálaly, ukazovaly si zuby, velikost na zadních, chytrost. Po nějaké době se svorně ploužily za mnou, jazyky vyplazené a udýchané. Jany stále sleduje, co Candy dělá, kde čuchá, kde se zastavila a hned se snaží zjistit, proč to dělá a co tam má zajímavého. Do toho je neustále sleduje Chicco, který pobíhá s nimi a stále je při hrách sleduje. My sledujeme, aby ho holky v zápalu boje nezašláply…

Myslím, že Candy už nebere Jany jako štěně. Teď už jsou dvě, Jany se naučila dělat šedivý kopeček ( tj. nedělá lumpárny, nic neničí a omezenou dobu leží a odpočívá - u ní si těchto chvil zatím velmi vážíme), Candy jí klidně vyvrčí od své misky, dohlídne, aby Jany vyhrabaná díra byla dostatečně velká. Honí se a dovádí všude, na louce, doma na zahradě, v lese. Doma na zahradě a v lese je velmi zajímavé je pozorovat, ty ladné skoky a okamžité změny směru, úhybné manévry. Na louce je to zase síla a rychlost běhu.

Tak jsem jako začátečník byla zase svými děvčaty poučena - nic se nedá uspěchat, všechno má svůj čas, oni ví, kdy ten čas přijde a já čekám až přijde…