Výstava Norimberk
Vždy, když v sobotu ráno vstávám, říkám si, jestli jsem normální. Celý týden jsem špatně spala a pak v sobotu ( když bych normálně stávat nemusela) vstávám ve 3,45 hod., abych vyrazila 240 km se někam vystavit. Ale zase - co bych dělala doma, že? 15.ledna jsem tedy , snad ještě v noci, vyrazila " sbírat " další účastníky. První zastávka byla v Rokycanech, kde jsem nabrala Monču s Eyronkem. Pak jsme vyrazili do Dobřan, kde k nám přibyla ještě Romana s Kešíkem a Jarča s Tonánkem. A pak už jsme vyrazili směr Německo. Cesta probíhala v pohodě, a výstavy v Norimberku už známe. Nezměnilo se nic, parkoviště velké, kruhy v halách také velmi prostorné, leč klouzavý povrch také stejný jako vloni. Před námi se vystavovali afgáni, což bylo výhodou, protože paní rozhodčí pochopila, že běhat se dá pouze po koberci, který byl v pruhu jen středem kruhu. Letos jsem dostala za úkol vystavit si našeho Toníčka. Je to moc hodný šmudla, v kruhu se snažil, byl určitě míň nervozní než já. Zvládli jsme to spolu, i když jen s res. CACIBem. Adouška tentokrát i běhala s hlavou vztyčenou a docela s náladou ( asi si říkala, abych si nakonec nenechala Tondu, když on se tak snažil). Získala ocenění nejvyšší, z čehož jsme samozřejmě měla velikou radost. Radost umocnil ještě pohár, který má na pokličce krásného chrta, viz foto. Už menší radost jsem měla, když mě paní rozhodčí vysvětlila, že posudek dostanu až v závěrečném kruhu. A tak jsme trpělivě vyčkali do závěreček, a dle mínění ostatních členů výpravy, já jsem hezky v kruhu běžela, kdežto Adinka se odloužila na určené místo, postoj jí už tak nevadil. Nebyli jsme vyvoleni a tak jsme si odcházeli pro posudek a lahev vína ( kterou můj muž ještě ten večer strestal - prý na počest našeho vítězství) a to už Adouška vesele běžela. No pochopila, že tahle cesta už vede domů....
A co naháči? I tady byla naše výprava velmi úspěšná - Eyronek získal Junior VDH a Kešík VDH! Takže první krůčky k Juniošampionu a šampionu ?