JAS Landstuhl 2012
Návštěva klubových výstav deerhoundů v Německu se u mě již stala tradicí. Jezdím tam velmi ráda, sice nemluvím cizím jazykem (což považuji za obrovský handicap, ale moje lenost –říkejme jí pracovní vytíženost-nade mnou zatím stále vítězí), ale velké množství deerů z různých chovatelských stanice, je pro mě poučné a inspirativní. Letošní výlet do Landstulu jsem vlastně odpískala, i když jsem měla vrátit loňskou putovní cenu za Nejkrásnější hlavu 2011. Ale osud tomu chtěl jinak a tak skoro těsně před poslední uzávěrkou jsem dostala neodolatelnou nabídku- pojeď s námi!!! No nedalo se odmítnout –jet s Olinkou a Standou a jejich úžasně pohodlným domečkem na kolečkách!!! No sbalená jsem byla skoro dříve, než Olča dovyslovila pozvání. S sebou jsem brala pouze Cindy (bohužel zaujala místo svého tatínka Dermota-což bylo asi jediné smutné na tomto výletu). Ale Cindy se velmi snažila, cestu zvládla velmi dobře a svojí přízní neustále „babi“ Olče dokazovala, jak udělala dobře, že nás vzala s sebou. Cesta i usídlení se na místě proběhlo bez nejmenších problémů, večerní posezení bylo skvělé. Na chvilku nás navštívila Beatrix ( majitelka tatínka naší Lady), popovídalo se ( u některých jedinců – např. mě- to znamená, že co mě Olča nepřeložila, jsem nerozuměla), dostala jsem pro Lady velmi krásný dárek , za který velmi děkuji. ( Neberte to jako vlezprdelkání-Beatrix neumí česky!) V sobotu se konala výstava. Stalo se již tradicí, že na výstavu prší, v tom lepším případě, leje, v tom horším případě. Tak tentokrát „jen pršelo“. Začínalo se jako vždy nástupem deerů, který na místo konání dorazil v průvodu za dudákem.
Letos posuzoval belgický rozhodčí Josef Das. Je velmi milý, k deerům má velmi citlivý a jemný přístup, a musím uznat, že jeho posudek jsem plně akceptovala a vždy s ním souhlasila ( nebylo to první setkání s tímto rozhodčím). Cindy byla ve třídě dorostu s celkem 7 dalšími slečnami. Pana rozhodčího sice přivítala, ale sahat na ní nebude. Všechny ostatní dorostence si postavil pan rozhodčí sám, jen Cindy to nechtěla. Sice mu ještě 2x byla ochotná „ dát pusu“, ale v žádném případě se nenechala „osahávat“. Byla jsem z toho velmi rozpačitá, protože to bych na výstavách považovala za problém. No je to maloušek, tak snad změní názor. Cindy obsadila krásné 3 místo z velmi pěkným posudkem. Jediné na co pan rozhodčí poukázal bylo, že má měkčí nadprstí, což je růstové. Mojí radost podpořilo i umístění Rebuse, který skončil na krásném 2 místě v konkurenci 8 jedinců ! Výstavní den je vždy poměrně náročný, takže večerní grilování a posezení bylo jako balzám na duši.
Nedělní den byl věnován coursingu. Rebus byl přihlášen a Cindy měla jít „očumovat“ jak se to dělá. Pozorování startu coursingového běhu Cindy poměrně zaujalo. A když jsem našla použitý třapec a zapůjčila jsem si ho, Cindy se na něj vrhla a chtěla mě ho vzít. Takže taháním a trháním třapce jsem jí zlobila a ona se s velkým nasazením třapec snažila ulovit . Mám vždy strach nahlas říci: „ že by???“ S Olčou a zapůjčeným třapcem jsme zkoušely „malý vzorek Coursingu“. Což znamenalo, že Olča podrží Cindy (v druhé ruce Rebuse) a já poběžím s třapcem na provázku a Olča Cindy vypustí a uvidíme….No viděly jsme! Cindy sice opravdu vystartovala s velkým nasazením třapce dohnat, ale vystartovat i Rebus, takže Olča byla ráda, že jsem nakonec neutekla tak daleko a byla brzy ulovina,protože udržet Rebuse, chtějícího také „lovit“, nebylo tak jednoduché. Rebusovo coursingové snažení bylo odměněno krásným 4.místem!!!
Pak už nás čekala jen cesta domů. Byl to nádherný výlet, moc děkuji Olče a Standovi , že to se mnou a naším škodíkem Cindy přečkali a těším se na další nádherný výlet!!! P.S. Myslím, že v Křeči nastala mírná panika při zmíňce o dalším výletu se mnou …..