Narodila jsem se jako první vrh mojí maminky, bylo nás osm. Byla jsem nejmenší, ale dostala jsem jméno Calamity Jane - nevím proč Calamity, když jsem byla takový hodný malý černý kopeček. No řekněte, může někdo do dvou měsíců začít zlobit? Nemůže.
Od maminky mě odvezli už ve dvou měsících na přání mojí nové paničky, protože o vánocích, kdy si mě odváželi byli všichni doma a mohli se o mě maximálně starat. Přivezli mě večer, hned mi dali takový velký polštář, abych na něm ležela jako na pelíšku. To určitě! Už cestou jsem vypozorovala, že panička je ze mě celá hotová, tak proč toho nevyužít. První noc jsem spala paničce na břiše, ta ležela jako prkno, moc se nevyspala, ale přece mě nebude budit. No pravda na další noci už mi přidělili ten polštář a trvali na tom, abych na něm spala. Ale s paničkou v pokoji, no tak jsme udělaly ústupek obě a byly spokojené.
Ještě jsem se nezmínila, že doma na mě čekala - ne zrovna radostně - kamarádka Candy. Vypadala jako moje maminka, ale utíkala, sotva jsem se přiblížila. Nebyla ze mě nadšená. Pak ještě Chicco, který ze mě radost měl. Ale jen do té doby než zjistil, že ve dvou měsících jsem sice byla stejně velká jako on, ale ve třech už jsem byla o dvě hlavy větší, čehož jsem začala využívat při našich hrách. Už si nechtěl tolik hrát, nevím proč. V té době mě šoupli ke Candy ven. Měla jsem svojí boudu, a velký výběh a kamarádku, která zjistila, že tu spolu budeme muset být a vzala mě na milost. Takže rostu jako z vody a stává se ze mě krásná slečna, hodna svého jména Calamity (rozkousaná podložka v boudě, několikrát prokousaná díra v plotu aj.). Ale to prý se jednou zlepší - doufá moje panička - proč jí brát iluze!!

Tak jsem oslavila první narozeniny. Už jsem velká holka, tak velká jako Candy! A to říkají, že ještě porostu. No snad už tolik ne. Prošla jsem zajímavým růstovým vývojem, v 7 měsících jsem byla krásná, rovnoměrná a chlupatá. Pak jsem začala línat, tak mi to chmýří vyškubali, byla jsem srandovní. To ještě šlo, následoval růst, bohužel ne úplně stejný, takže zadní nožky mi vyrostly trošku více a ty přední to dohnaly až za chvilku, se žrádlem jsem taky moc nekamarádila a tak jsem byla taková nohatá hubená příšera. No naštěstí se nožky ujednotily do správné velikosti a panička, dle rad zkušenějších chovatelek, začala vyvařovat. Cpala mě, jak to šlo a dnes musím uznat, že ty žebra už nejsou vidět z několika metrů jako dřív, taky srst mi začíná hezky dorůstat - bylo na čase - bude zima. Vím, že moje panička by chtěla mít vznešenou a jemnou holčičku, ale mám pocit, že u mě to nehrozí, vždyť jsem Calamity…
S Candy tvoříme slušnou dvojku, honíme se, dovádíme, když dělám své lumpárny, Candy na mě dohlíží a neustále mi připomíná, že ona je ta vedoucí. Ráda lovím, na rozdíl od Candy nezastavuji na začátku lesa, ale pokračuji v pronásledování. Panička z toho není moc nadšená. Ale běžící zajíc nebo srnka - kdo by odolal… Jezdíme i na výstavy, no docela to jde, hlavně když pak s ostatníma můžeme někde dovádět. Mám ráda různá setkání a vždy se těším na mou kamarádku Randis, které říkají švédský terorista - no všichni víme proč. Tak jako všichni ví, proč jsem dostala jméno Calamity...