V. ročník Memoriálu Karla Grünwalda Kralupy nad Vltavou
V sobotu 31.10.2009 jsme se všichni doma naložili a vyrazili na coursing do Kralup nad Vltavou. Jelikož tento závod je pojat i jako setkání milovníků a příznivců deerů a coursingu, vyrazili jsme v plné sestavě. Ta obnáší Candy, která sice má licenci, ale v ranějším věku jsme se běhání až tak nevěnovali, tudíž v 5 letech nemohu očekávat nějaké super výkony. Jany, která nikdy za třapečkem neběhala, i přes moji snahu jí vysvětlit, že to je stejné jako když běží lovit cokoli živého. A Adinka, nejmladší člen naší smečky, která sice za třapečkem vyběhne, ale pokud je trasa delší, uvědomí si, že já čekám někde u cíle a ihned se ke mě vrací. Asi má pocit, že bych mohla odejít. Prostě moje holky se snaží ulovit a dohonit cokoli živého ( včetně vzlétajících ptáků), ale třapeček není tím správným motivačním důvodem. No a přesně tak to vypadala na coursingu. První běžela Candy, která sice vyběhla úplně perfektně, ale zhruba v polovině trasy zjistila, že je to daleko, tak proč se honit. Takže se otočila a se stejným zapálením, jako vyběhla za návnadou, teď vyběhla zpět ke mě. Mezitím třapec dojížděl do cíle a tak Candy nezaváhala a běžela ho ulovit.
Pak byla na řadě Janinka. Ta byla na startu připravená s Randiskou a působily spíše jako kulturní vložka, než jako závodnice. Randiska si s Jany hrála a tak radostně proskákaly tak třetinu trasy, za našeho doprovodu a pak se s námi vrátily na start. No Janička prostě běhat nebude.
Naší nadějí tedy zůstává Adinka. Ta běžela první běh sama, vyrazila jako střela a zhruba polovinu trasy pronásledovala třapec, než si uvědomila, že já tam nejsem a jsem dost daleko, tak se honem vrátila. Zajímavé je, že pokud loví naživo, nezajímá jí, kde jsem a že ji zběsile přivolávám. Přijde, až když si je jistá, že kořist zmizela a nedá se již ulovit. Zkusili jsem ji druhé kolo dát se zkušeným běžcem, ale to Adouška nepochopila, že jeden třapec by měly honit obě a vrátila se záhy na start, asi počkat na svůj třapec. No je mlaďoučká, tak to budeme ještě zkoušet.
Velikou radost mi udělal náš Artík ( Artush z Podlipnice), který má již splněnou licenci a běhá úplně bezvadně. I zde předvedl krásný výkon. Tím, že je zatím mlaďounký má nevýhodu, že pronásleduje třapec vzorně, má sílu a rychlost v běhu, jen potřebuje trošku dopilovat taktizování, ale to chce čas a více závodů. Je do běhání velice zapálený a jde mu to úplně perfektně. Mám z něj velikou radost. Na fotkách je v bílém triku.
Počasí nám v sobotu moc nepřálo, byla zima a foukalo, ale i přesto jsme si užili setkání a těšíme se na příští ročník.