7 týdnů

Rosteme jako o závod. Už vypadáme jako deerhoundíci a jsme velmi rychlí. To ovšem přináší i problém. Jakmile panička vyndá fotoaparát, běžíme se podívat z blízka, takže fotit se nedá. Panička číhá a číhá na okamžik, kdy si hrajeme, ale jelikož jsme mrštní a běháme rychle a panička fotografovat moc neumí, má pomalý foťák, výsledek bývá skoro vždy stejný. Fotka je buď rozmazaná, nebo tam máme hlavu, ocásek nebo tam nejsme vůbec. Když se na nás přijela podívat Zuzana ( chovatelka naší maminky Jany) a Igor s Ivanou, panička se zaradovala! Igorovo umění fotografovat a krásný foťák zaručoval uspokojivý výsledek. Ale... Přivezli s sebou 3 deerhoundy - cizí deerhoundy - a to byl povel utíkat se schovat na gauč! Což jsme samozřejmě udělali, ač cizí deerhoundi o nás nejevili naprosto žádný zájem. Když nás vynesli na zahradu a postavili na trávu, největší možnou rychlostí, jsme se opět vrátili na gauč. Takže z fotografování nebylo skoro nic. Větší zábavou bylo, když k nám na týden přijela Monča s Chiccem a Eyronkem. Chicco s námi samozřejmě nekamarádil, ale malý Eyronek se - tedy skoro po celém týdnu - o nás přece jenom začal zajímat. Fakt, že nám bylo 7 týdnů a Eyronkovi 7 měsíců a byli jsme stejně velcí, nám vůbec nevadil. Jen Eyron využíval daleko více svojí mrštnosti, ale to je jen dočasné, jen počkej až přijedeš přístě....

Fotky zde...